Čas od času se i já musím někam dopravit, a jelikož jsou místa, kam se dostanu nejlépe vlakem, tak volím jako přepravce právě ČD. Tento dopravní kolos v republice už působí řadu desetiletí a tak by se jeho kvalita tomu taky měla rovnat, ale tomu tak bohužel není. Stává se, že vlaky, které jsou označované jako IC nebo EC (intercity, eurocity), které by měli reprezentovat právě onu společnost, která je asi i v současně době monopolem mezi kolejovou osobní dopravou, tak tomu tak ve více případech ani není. Kolikrát se stane, že právě v těchto vlacích najdete vagóny, které pamatují ještě naše babičky a vůbec nepůsobí jako mezinárodní. Kolikrát se mi taky stalo, že se ve vlaku ani netopilo, protože topení jaksi nefungovalo, anebo ho nikdo nezapnul, pokud je řízené vozovou četou (oficiální pojmenování pro takzvané štiplístky a nebo průvodčí). Několikrát se mi taky stalo, že ve vlaku ani nešla elektrika, takže nebylo večer ani vidět.
To by ale pořád nebylo tak hrozné, jako neustálé výpadky ve funkčnosti vagónů, nebo lokomotiv. Je skoro na denním pořádku, že ohlášené zpoždění je z důvodu závady na voze, anebo na lokomotivě. Tato hlášení už se pro některé z nás stávají noční můrou a s hrůzou chodíme na vlak, protože už jen čekáme, jaké zpoždění bude a co tomu bude zase příčinou. Letošní zima se taky dosti podepsala na jízdním řádu a to tím, že často se stávalo, že zamrzali výhybky a vlaky často jezdili na koridoru jen po jedné koleji. Takto jsem vyhořel několikrát před vánocemi. Dvakrát jsem se potřeboval dostat do Doubravice nad Svitavou a to v nějaký rozumný čas, tak abych stihnul udělat, co jsem potřeboval, ale ani jednou se mi to nepodařilo. Pokaždé jsem ráno vstával na vlak, jak trotl, abych ho stihnul a abych tam byl včas, ale ani jednou mi to nebylo nic platné. Poprvé jsem se dostal na nádraží asi deset minut před odjezdem, radši chodím vždycky dřív, nerad chvátám na poslední chvíli, ale jen co jsem si koupil lístek, tak na tabuli naskočilo zpoždění 15 minut. To by nebylo tak hrozné, to se dá za cestu do České Třebové stáhnout, říkal jsem si. Jenže, to by se onen rychlík, nesměl proměnit na osobák až po Moravany, odkud zase pokračoval jako rychlík. Takže jsme vymetli zastávky, které jsme nemuseli a tak jsme nabrali zpoždění ještě větší. Do Třebové se zase něco stáhlo, ale přijeli jsme s 15ti minutama a to už bylo o tři minuty déle, než jsem měl čas na přestup a na to, abych stihl spěšný vlak na Skalici.
Jenže to by vypatlanou drah, nesměla být tak veliká. Aby se počkalo na vlak, který za normálních okolností dojede ještě deset minut před odjezdem onoho spěšného vlaku, to je pro dráhy asi strašná újma, anebo děsný problém, protože neklám vám, oni ten vlak poslali pryč, ale my jsme jak kreténi stavěli na zastávkách, kde jsme ani nemuseli. Má nasranost vyústila v momentu, když jsem se dozvěděl, že onen vlak byl navíc vypravován právě z České Třebové, takže ani žádné zpoždění neměl, aby musel něco dohánět. Prostě lidi poserte se a počkejte si na něco jiného. To by mi taky asi nevadilo, kdybych však nemusel čekat skoro hodinu a to ještě na vlak, který jede z Pardubic, takže já bych mohl spát o hodinu déle a bylo by to úplně jedno. Aby se to nemotalo, týden na to, jsem potřeboval jet zase stejně, dodělat to co jsem nestihl a tak jsem zase vyrazil na nádraží, abych stihl onen vlak a pak spěšný v Třebové. Jenže už při příchodu na nádraží jsem byl zase nasranej, protože vlak už měl 50 minut zpoždění, a to ani nevyjel z Hradce Králové a to právě pro důvod závady na lokomotivě. Už mi bylo jasné, že zase nedojedu včas a že mě čeká zase doba strávená na nádraží.
Opět jsem tedy jel až o vlak déle, protože by bylo zbytečné zase přestupovat v Třebové. Co člověka nejvíc nasere je to, že spoléháte na spoj, ale nakonec se stejně nedostanete tam kam potřebujete. Lépe řečeno v čas, jelikož návaznost některých spojů je dosti chudá. Trať Praha – Pardubice – Brno patří mezi ty frekventovanější, ale přesto se stane, že se prostě nemáte jak dostat. Bylo by na čase, aby si dráhy uvědomily, že pokud chtějí inkasovat takové peníze, které vás stojí obyčejný lístek například z Pardubic do Brna, měli by taky zajistit, aby jste se tam vážně dostali. Když uvážím, že cena jízdného v jednom směru je 192,-, tak bych si taky sliboval od toho, že se tam dostanu. Jsou tratě, které nejsou tak frekventované a vlaky vesele stíhají odjezdy i příjezdy. Pokud tedy má třeba rychlík zpoždění, třeba kolem hodiny, měl by vlak EC zastavovat jako rychlík. Myslím si, že by to nebyl zase takový problém, protože těch zastávek není tolik, kde by stavěl. Na trase Pardubice – Brno by se jednalo o 5 stanic navíc, což nezpůsobí větší zpoždění než 15 minut a to se dá dohnat, takže by se ani nic nestalo. Jenže to by musel sedět na těch drahách někdo, kdo má v hlavě mozek a ne nasráno. Teď nedávno jsem jel do Českých Budějovic a když jsem koukal, na co by mě přišel vlak tam a zpět, málem to semnou seklo. Autobusem mě to vyšlo na 2x 188,- a to tam i zpět. Vlakem bych zaplatil o skoro 300,- víc a to je to kilometrově stejné, jako po silnici. Navíc v buse nemusíte přesedat, jede přímo až tam a ještě vám za ty peníze pustí televizi.
Vlakem se musíte dostat do Prahy a při troše štěstí přesedáte jen jednou. Cesta podle času vás taky výjde na skoro stejný a to ještě nemáte jistotu, že kdyby jste měli zpoždění, že na vás ten přípoj počká. Na krátkých tratích by vás to třeba ani netankovalo, ale na takové pálce jako je právě cesta z Pardubic do Budějic je každá hodina dobrá. Další věc, která přestává fungovat je ta, že slevové jízdenky už skoro slevové ani nejsou. Dříve se dalo na zpáteční jízdence ušetřit i několik desítek korun, ale teď už máte skoro jedno, jestli jedete tam i zpět a nebo jen tam a někdy zase zpět. Jen pro představu, na trase Brno – Pardubice a zpět ušetříte na zpáteční jízdence 21,- a to na vzdálenosti 151km x 2, cena jízdenky tam i zpět stojí 363,-. Na trase Budějice -Pardubice je tato úspora skoro stejná, v porovnání na kilometry. Přes Jihlavu, což je kratší varianta (251km), by vás stála jízdenka tam i zpět 591,-, přičemž jednoduchá stojí 312,-, takže ušetříte celých 33,- a to jste ujeli trasu o 200km delší, než z PCE do Brna. Druhá a delší varianta, ale zase častější na dostupnost, je přes Prahu. Tady vás výjde jízdenka tam i zpět na 641,- (jednoduchá 338,-), vzdálenost 273km a úspora neuvěřitelných 35,-. Za dřívějšího cestování by vás to vyšlo minimálně o 100,- levněji a to ještě ve stejné kvalitě cestování. Kvalita se nezměnila, ale ceny razantně vyrostly. Tak jak říkal jeden pán štiplístek „dráhy nezdražují, ale zmenšují slevy“.
Je to docela hnus, když si vemete, že dráhy byly levnější než cestování autobusem a dnes je to úplně na opak a ještě v tak razantním rozdílu. Kvalita spojení nestojí za nic, úroveň vlaků je taky silně zoufalá a na to, abychom jezdili Pendolinem, tak na to má vážně jen málo kdo, vyhodit za jízdenku ještě o 200,- víc, jen proto, že jedete v o něco lepším vlaku. Je fakt, že co se zrušil příplatek za IC, který činil 30,-, bez omezení na kilometry a EC 60,-, tak se taky razantně změnila kvalita těchto vlaků. O rychlících ani nemluvim, to by jeden blil, možná i dva. Vágóny pomalu jak za války, když topí, tak máte vyhráno, ale zase se musíte smířit s tím, že si nesednete na prkínko na záchodě a taky s tím, že to z vás možná vytřese duši. Dráhy převážně renovují staré vozy, ale tato údržba není kolikrát už po roce ani poznat. Takže co k tomu dodat? Možná jen to, že by se mělo ministerstvo dopravy zamyslet nad tím, jak je možné, že takový kolos, vydělávající několik miliard ročně, není schopný udržet morálku na nějaké normální hranici.
Na závěr ještě dodám své letité přísloví: „Pokud někam jedete a nedej bóže spěcháte, využijte služeb Českých Drah. Máte zaručenou jistotu, že to nestihnete.“ Dojet na čas se společností České Dráhy a.s. je skoro stejný úspěch jako vyhrát ve sportce.
Žádné komentáře:
Okomentovat