Příjezd do Brna proběhl v poklidu. Žádné zpoždění, počasí docela ucházející, vypadá to, že dnes by to šlo. Vylezu z nádraží, že půjdu na šalinu, ale ještě potřebuju lístek. Tak jsem naklusal k automatu a hledám onu jízdenku na 20 minut. Nějakou záhadou jsem měl zato, že ty lístky byli, ale to se mi asi opravdu jen zdálo a tak jsem usoudil, že jsem se minule zbytečně naprdnul. To neva, koupil jsem si za 18, na 40 minut, to bohatě stačí a vyběhl na zastávku. Stejně jako vždy, ani dnes mě Brno nezklamalo a první zážitek mě potkal už tam.
Bezdomovec na zastávce, co se hrabe v koši a loví tam nějakýho toho vaťana, z kterého by si ještě zakouřil, to je obrázek pro Brno zcela běžný. Tenhle však už svou kořist měl a chystal se ji zapálit. Jen jsem na něj hodil oko, jestli to není nějaká známá firma, ale nebyl. Čeho jsem si však všiml, a to jsem asi radši neměl, bylo to, že mu u nosu vysela nudle jak námořnický lano, a ještě tak hnusně zelená, že jsem měl co dělat abych nevrhnul. Přeci jen po ránu je má citlivost žaludku na jiné úrovni než odpoledne.
Šalina dojela. Naskočím do ní a zaberu flek hned vzadu, je docela plná, přeci jen byl všední den a študáci hnali do školy a někteří lidé do zaměstnání. Usednu na sedadlo a spokojeně vyhlížím, co se děje na ulici. Za mnou sedí nějaký pán, hned u okénka a vedle paní, asi tak kolem 50tky, která sedí na stejné úrovni semnou. Vedle stála asi její dcera, nebo snacha, a vedli vášnivou debatu. Z rozhovoru bylo patrné, že starší z dvojce, byla účastníkem dopravní nehody, kterou nejspíš zavinil její syn a nebo zeťák. Bylo znát, že paní je z toho docela na větev, ale co bylo ještě horší, že patřila k lidem, co nemít ruce, tak se ani nedomluví. V jejím zápalu vyprávění máchala rukama kolem sebe, hlava nehlava. Cožpak o to, ať si mává, ať se třeba na hlavu staví, ale mlátit do zad by mě vážně nemusela. Co její rozmach, to herda do zad. Paní byla do debaty natolik zažraná, že to asi ani nepostřehla a ani jí nebylo divný, že se pořád posouvám dopředu. Nechybělo mnoho a asi bych jí něco od plic řekl.
Na neštěstí jela až na konečnou, stejně jako já. Jediné co mě zajímalo bylo to, jestli je to vážně tak necítitelné když do někoho tlučete.
Žádné komentáře:
Okomentovat