Můj mobilní tydlifon už je nějaký ten pátek out, podle trendů, které jsou v dnešní době na trhu, už patří mezi historické kusy, ale mě to ani tak moc nevadí. Sžil jsem se s ním, i když Sonny Ericsson není zrovna značka, ze které bych byl nějak na křivo. Prostě a jednoduše, mám ho a zatím to měnit nebudu. Co bylo ale příčinou toho, že jsem musel vykonat první pomoc?
Už nějaký ten pátek mi blbne tlačítko 5 a tím pádem i písmenka j,k,l, což je docela naprd, když chcete psát smsku a nebo potřebujete napsat něčí číslo a nejen to, jelikož 5tka se používá dost často i v Java hrách. Telefonus toho vytrpěl opravdu dost a dovolím si říct, že by zasloužil i vyznamenání, za to všechno čím vším si prošel. Jeho šrámy jsou hlavně způsobené častými pády. Kdybych to měl teď počítat, tak tady budu sedět asi ještě zítra ráno. Bylo jich opravdu požehnaně. Jedno se mi tlačítko podělalo úplně a tak jsem začal operovat. Nejdřív přišel na řadu potravinářský líh, který by měl jeho vnitřek vyčistit. Myslel jsem si, že jedna z možností, proč to nejde, je to, že je pod klávesou nějaký humus a jelikož tento model nemá odnímatelný kryt, zkusil jsem variantu výplachu. Namočil jsem vatičku do lihu a začal jí zlehka otírat v místě, kde je malinkatá škvírka, mezi čudlíkem a krytem.
Jelikož jsem ale kopyto, tak jsem si telefon dost blbě nahnul a ten líh mi natekl mezi displej a kryt. To by ani tak nevadilo, ale jen do té doby, než to tam zaschlo a udělalo mi to na druhé straně skla dost pěknou mapu. V tu chvíli jsem myslel, že to prostě ještě není dost suchy, a tak jsem founa posadil na topení, aby se to dobře vypařilo. Jenže za hodinu se potvrdilo to, že ta mapa tam už prostě zůstane. Tak jsem si řekl: „No co, víc už to posrat nemůžu, tak ho prostě vykoupu.“ Vytáhl jsem baterku, simku a paměťovou kartu, abych měl alespoň nějakou jistotu, že to ještě vůbec někdy najede a pustil se do praní. Teplá voda, trochu mýdla a kartáček na nehty, to byli mé další operační nástroje. Aby se to nemotalo, tak jsem to mýdlo trochu víc napěnil a jak mi to zase nateklo mezi displej a kryt, vypadal můj foun spíš jak bublifuk a né jako telefon.
Přišlo na řadu odsávání. Když dostal pořádnou sprchu a bubliny udělali pá pá do kanálu, začal jsem z něj vyhrkávat vodu ven, aby to neschlo, až bůh ví do kdy. Asi po půl hodině kvalitního hrku, byla voda skoro venku. Aby se proces urychlil, dal jsem ho zase na topení, kde schnul asi dvě hodiny. Musel jsem ho neustále otáčet, protože se voda odpařuje nahoru, takže buď foťák anebo displej byli v zahalení mlhy. Tahle mobilní grilovačka však neměla konce a čekaní na úplné doschnutí mě dosti unavovalo a tak jsem povolal na scénu fén.
Jelikož tady fén používá jen mamka, a to ještě jen v úterý a na podzim, máme taky dobrýho pradědečka. Naštěstí však nebyl foun vybíravý a zvládl vyfénovat i bez difuzéru =D. Asi po pěti minutách, kdy už mě dost pálila ruka jsem se na to vybodnul a odhodlal se k vložení srdce. Naskládal jsem zase zpět všechno jak má být a zmáčknul tlačítko power. Telefon naběhl, což mě uklidnilo a už jsem jen čekal, až budu zadávat pin a zkusím, jestli to jede. Bohužel, ani po výplachu nebylo vyhráno a tlačítko stále nejevilo známky života. To už jsem byl zoufalí a dost nervní, co s tím mám ještě udělat, aby to šlo. Ještě jsem zkusil další z léčby šokem a to parkrát s ním jebnout o zem. Stále nic.
Takhle jsem s ním házel několikrát za sebou a modlil se, aby se to rozjelo. Ale pořád mi to bylo plat prtný. Nakonec se telefon rozjel ve sváru krytu a ukázal, že se do něj tedy násilím dostanu. Tak jsem vzal hodinářský šroubováky a začal se v tom sťourat. Otevřít se mi ho ale stejně nepodařilo. Už jsem byl hodně blízko, ale prostě si to řeklo, že ne. Ale pak to přišlo. Povolilo lepidlo, co drží kryt na klávesnici a konečně mě to pustilo tam, kam potřebuju. Vytrhl jsem onen kryt, vyrval klávesnici i za cenu že bych to pak musel lepit lepidlem. Už mi to bylo úplně fuk, jak to bude vypadat, hlavně ať to funguje. Zkusil jsem podráždit tedy tlačítko 5 tak aby se zase rozjelo. Pár ďoubanců šroubovákem to vyřešilo a čudlík se zase rozběhl. Spokojeně jsem si oddychl a zase vše naskládal zpět.
No a co k tomu dodat? Kde nepomůže rozum, tam pomůže hrubá síla =D
Žádné komentáře:
Okomentovat