Jen pro ty, kdo by náhodou ještě nevěděli, co je to gheto, jedná se o čtvrť města, nebo nějaký objekt, kam se stěhují rasové menšiny. Za Hitlera se tvořila židovská gheta, kam byli židé vystěhováni ze svých domů a bytů, aby byli v celistvé komunitě na jednom místě. Hitler toto opatření požíval hlavně z důvodů organizačních a taky proto, že židovská komunita měla dost veliký majetek a byty na úrovni. Ty zůstali tak jak byli a židé byli přesunuti do gheta, kde byla kultura bydlení na daleko jinší úrovni, často se jednalo o byty 3 a 4 třídy, bez vybavení a se společným sociálním zařízením. Dnešní gheta už jsou jiná a jsou osídlená především romskou komunitou. Tato gheta byla ještě do nedávna v Pardubicích tři. Jedno se nacházelo v Husově ulici na Židově, poblíž věznice, další bylo v Rokycanově ulici, kde se jedná o odstrčenou část města, poblíž tratě směr Česká Třebová a to poslední, pro nás z Češkovy ulice nejnepříjemnější, to bylo zrovna na rohu naší ulice, s rohem ulice Teplého. Já mluvím v čase minulém, ale je to stále aktuální, i když v Rokycanově ulici už je mám takový dojem jen drtivá menšina.
„Dům hrůzy“, tak je odjakživa nazýván ještě takzvaný „rohák“, který už léta slouží jako dům právě pro romské občany. Dobu to byl barák, který byl jako jiné, ale postupem času se zde zavedla bezpečnostní opatření, jako jsou kamery na chodbách, kvůli častému výskytu injekčních stříkaček, které se válely po chodbách domu a pak taky kvůli častým sporům mezi samotnými Romy. Další kamerový systém byl nainstalován na sloup veřejného osvětlení, kde je nasměrován do naší ulice a do ulice Teplého, směrem do města. Tyto kamery měli zabránit tvorbě nehorázného bordelu, který se tvořil jak u kentejnérů u tohoto domu, tak i na ulicích jemu přilehlých. Tento systém svůj úkol splnil, myslím si, že dost dobře, co se týče vnitřních prostor, nemám tušení. Další opatření přišlo ze strany města v momentu, kdy už jim došla trpělivost s neplatiči, a obecný dům se změnil na ubytovnu. Tento krok taky umožnil městu neplatiče vystěhovat, bez náhrady bydlení, jelikož na ubytovnu už se nevztahují zákony, jako na obecní byty. Takže nezaplatíš jednou, dostaneš podmínku, nezaplatíš podruhý a jdeš. Jeden čas se tady stěhováci nezastavili, ale tato doba už je taky pryč. A však další podpásovka od města, která přišla už taky před několika lety, byla ta, že nám začali stěhovat Romy do baráků. Všechny uvolněné byty, které zde byli, obsadila právě romská menšina, jestli se tomu dá vůbec ještě tak říkat.
Je fakt, že mezi nimi jsou i slušné vyjímky, ale to by se dalo spočítat na několika málo prstech. První příval přišel už před léty, ale tím to tady odstartovalo. Hned tři rodiny s dětmi byli nastěhovány do našeho a protějšího baráku, který s námi sousedí přes dvůr. Do našeho šla rodina jedna, do protějšího ty zbylé dvě. Už tehdy jsme tušili, že to nebude nic dobrého a nemýlili jsme se. Hlavními aktéry častých sporů byla rodina Horvátova, která bydlí ještě do dnes v našem domě. Vymlácené vchodové dveře tady byly na všedním programu, jelikož pan Horvát neudělá nikomu nic dobrého a dluží na koho se podívá a právě ti lidé si sem za ním chodí vyřizovat účty, což často odnese i zařízení domu. Nejdná se však jen o nějaké maličkosti. V minulosti mu zde někdo podpálil i botník, což zaneřádilo celý dům a muselo se nechat vymalovat. Je jasné kdo to taky zaplatil. Celý barák v navýšeném nájmu. Další kiks, který má na svědomí byl ten, že odebíral na černo elektriku ze společné a tím působil baráku ztrátu na společné energiii. Na to mu však přišli a tehdy byli odpojeni celkově. O krádežích ani nemluvím. Nejedná se o nic velkého, ale kolo by vám tady dlouho v celku nevydrželo. Tehdy jsem dostal od mamky ke svátku 500,- abych si mohl koupit nové zadní kolo na Favorita, které jsem měl už úplně kapůt. Kolo jsem si koupil, namontoval a za týden už jsem ho neměl. Jenže je tady taky problém s tím, dokud ho za tu pracku někdo nechytí a neusekne mu ji, tak mu taky nikdy nic nedokážete. Další super věc, kterou si na nás tato rodinka přichystala, bylo posezení venku pod našimi okny, kde se v létě do pozdních hodin debatovalo, vypíjelo a kouřilo o sto šest. Nedalo se větrat, jelikož všechen ten kouř co šel ze spodu nám lítal přímo do bytu a poslouchat uřvanou paní Horvátovou, to nikoho taky dlouho nebaví a tak se naše řada bytů rozhodla zakročit. Docílili jsme toho, že si ono posezení přesunuli na druhou stranu a tak vyhulují pro změnu byty jiné. S uvolněním dalších bytů na nás přišla opět obava, koho nám sem zase naserou a proto jsme se vydali na hned vedle sídlící úřad, abychom zabránili tvoření dalšího gheta, alespoň tady. Tehdejší starosta městského obvodu 5, do kterého spadáme, pan Kňava, nám tehdy slíbil, že Romské občany nám sem stěhovat nebudou, ale toto se hned ukázalo jako kec. Je fakt, že do našeho baráku to nebylo, ale zase do dvora přibyli další dvě rodiny……
Jedna byla klidná, jelikož se jednalo o starší lidi a ta druhá, to už byl jiný odvar. Už dvakrát se taky stalo, že se Romové stěhovali kvůli Romům pryč a to proto, že se styděli za jejich chování a soužití ve stejné lokalitě bylo pro ně nesnesitelné. Nám ale taková možnost nenáleží a to z důvodů, že je málo bytů, kam bychom se mohli přestěhovat a hned další je ten, že pokud vyměníte byt, ať už za větší, menší, nebo stejný, automaticky vám vyroste nájem o několik set nahoru. Už takhle nás dost ždímou a v každé vlně navýšení město využije nejvyšší možnost navýšení. Město nám tehdy po onom požáru nechalo udělat nové vchodové dveře do domu, aby se zabránilo vniku cizích osob, jelikož ty staré byly už v dezolátním stavu a tento účel a ani účel jako takový vůbec neplnily. Tyto nové dveře však bez újmy vydržely ani ne půl roku. Netrvalo dlouho a už zase byly zdevastované, jelikož se zase na pana Horváta dobývali vymahači svých dluhů a druhá věc, když nemáte klíče, není nic snadnějšího, než je vyrazit, a nebo si je nějakým způsobem zablokovat, aby se vám nezavřely. Jenže toto dopadlo tak, že vrchní část lišty, která překrývá obě křídla, byla urvána a tím se celé dveře mohli měnit zase. Další super věc od města přišla v okamžiku zřízení pořádkové čety, která se má starat o okrsek který jí připadá.
Tato četa jezdí s kárama a většinou sbírá odpadky na chodnících a v parcích. Tyto káry však parkují u nás na dvoře. To by snad ani tak nevadilo, jako spíš to, že máme plechové vrata, přes která se dostanete k domům a ty dělaj kravál jak kráva, když se otevírají a ještě větší, když se zavírají. Už nejsou nejmladší a hodně utrpěly právě kvůli romským dětem, které se na nich v hojném počtu vozili. A jelikož se jedná už o starší materiál, tak se po čase už zkroutily, takže je zaklínit zase do sebe, to je dosti dlouhý boj. V loňském roce přišla další vymoženost a to Brano. Toto zařízení bylo nainstalováno na naše dveře u baráku a na právě zmiňovaná vrata. Toto zařízení má plnit funkci samostatného zavírání dveří a třeba i zamezení bouchnutí, když vám vichřice vyrve dveře z ruky. Jenže to by to zařízení muselo fungovat. Jak je zvykem, tady prostě nic nevydrží, takže je jasné, že Brano nezavírá samo, tak jak se s oblibou říká, ale ty dveře si musíte zase dovírat samy. A proč? No protože zase někdo nemá klíče, tak narve klacek pod dveře, aby se mu nezavřeli, ale už ho jaksi nevindá a pokud to tam necháte několik dní, stačí i den, tak se stane jednoduchá věc, a to ta, že se dveře vliven počasí zkroutí a už zákonitě nedovřou.
Tento problém pan Horvát asi vyřešil tím, že si tedy do zdi nadrzo vyvrtal díru, narval tam sroub a místo klacku brzdí dveře přes provázek, který omotá kolem kliky. Myslím, že je to šetrnější způsob, ale o to tady ani tak nejde. Problém je v tom, že jaksi venku není touhle dobou zrovna nejtepleji a všechna ta zima letí do baráku a tím vám ochlazuje i byt. A jelikož tady snad nejsou dveře, které by těsnily průvan, tak je to citelně znát. Při řešení veškerých sporů to dopadne však bez výsledku a to proto, že město snima nic neudělá, protože jsou z nich jen posraný, policajti jak by smet a když jsem zakročil já, skončil jsem na přestupkové komisi, kde však paní zjistila, že si za tím stojím, že semnou nic nehne a když jsem jí na dotaz „Vám nevadí, že budete platit pokutu až 5 tisíc?“ odpověděl, že mi to nevadí, jelikož to platit nebudu, usoudila, že nemá cenu cokoli dál řešit a celou věc uzavřela. S úsměvem však dodala, že mně plně rozumí, ale že to takhle prostě nejde, na což jsem jí řekl „Ano, to máte pravdu, takhle to dál nejde, takže se s tím musí něco dělat.“ Můj zásah tehdy vyvolal po baráku velké haló a byl na dobu klid, ale jen do doby, než se zase oteplilo.
Léto, to je asi nejhorší doba, kdy poznáte, jaké to je, bydlet ve stejné lokalitě s Romama. Přes zimu jsou většinou zalezlí, ale jak se oteplý, tak to začíná. Diskotéky před barákem do ranních hodin, řev na ulicích, okopávání aut balónem, protože není nic lepšího, než hrát fotbal na silnici, kravál, řev, rvačky, u kterých pravidelně fandím, aby už konečně nějakej chcípnul. Teď si možná říkáte, že je to rasistické, nebo cokoli jiného, ale po více jak 20ti letech v této ulici, by jste asi taky tak fandili. V loňském roce nám taky rozvojový fond, který spravuje městské nemovitosti, udělal nově osvětlení průjezdu a dvora. Klasické žárovkové světla vyměnilo za halogeny, které reagují na pohyb a jsou napojeny na stmívač, aby nesvítily i za světla. To však v zimním období nefunguje jak má a tak se vám stane, že svítíte i za bílého dne. Rodina Horvátova ovšem vynalezla další řešení, jim výhodné. Tak jak se to léta dělalo, třeba při úklidu společných prostor, nacpala se špejle do vypínače, aby světlo svítilo a vy ho tak nemuseli pořád zapínat. Jenže to zase likvidovalo časovač, který má za úkol, po určitém intervalu světlo zase zhasnout. Ten se dlouhým zablokováním vypálil a tak jste si na chodbě rozsvítili a nedošli jste ani na první patro, aniž by vám to nezhaslo. Jenže Horvátovi tu špejli nevytáhli, tak jak jsme to dělali my a tak to každou chvíli svítilo bůh ví jak dlouho a ono zařízení šlo do prdele.
Co nám udělali ony halogeny, předělal se i systém, jakým se rozsvěcí světlo v domě a v průjezdu. Ten je nastaven tak, že když rozsvítíte v domě, tak se automaticky ještě rozsvítí v průjezdu, takže by jste měli na jedno zmáčknutí dojít až před barák. Tohle je však už zase zdemolované a tak už několik týdnů chodíme průjezdem po tmě. A proč? No protože paní Horvátová s panem Horvátem, chodí neustále kouřit do průjezdu a oni na to potřebují vidět, tak se zase vesele zablokuje vypínač a ten tentokrát neodpálil časovač, ale senzor na fotobuňce a to světlo je vyřešené tak inteligentně, že jakmile je toto rozbité, tak svítí furt. Tři dny to takhle svítilo, než se mamka nasrala a vypla to přes pojistky, protože veškerou propálenou energii zaplatíme my…..
Aby se to nemotalo a neměli jsme tady moc velký klid, neustále si sem ona rodinka stěhuje někoho do podnájmu. Jen pro vaší představu, bydlí v bytě 1+1 a to o velikosti cca 45m2 a to v dosti hojném počtu. Oba rodiče a tři děti obývají dvě místnosti a ještě si dovedou vzít někoho na podnájem. Ještě když jsem dělal v perníkárnách, dělala semnou jedna holčina, která u nich bydlela asi 4 měsíce, za měsíční nájem 4.500,- což platila ani ne za jednu místnost. Největší paradox na tom je, že slečna platila nájem skoro za celý byt, protože výše nájemného činí něco kolem 5000,- v těchto bytech a to mají za to, že se stěhovali z jiné časti, takže jim město nájem zvedlo, tak jak jsem uváděl v první části tohoto článku. Teď si tam pro změnu nastěhovali bratrance, nebo co to je, který je v plném invalidním důchodu a jelikož je neschopný, se o sebe postarat, o čemž bych se klidně hádal, protože působí dosti soběstačně, tak na něj ještě inkasují něco jako přídavky. Takže on tam chrápe na chodbě, na skříňce a oni na něj berou kolem 10.000,-. Peníze pobrané za nájem od předchozích podnájemníků zůstali samozřejmě nezdaněné. Ten kdo by si myslel, že by se snad slušelo dojít na finančák a tento příjem doznat, tak bych vážně pochyboval o jeho zdraví. Tyhle lidi to nedělaj. Ty vědí, jak ždímat stát, ale jak mu dávat, to už je nikdo nenaučil.
Když si to sečtu, je tady na našem bloku celkem 5 heren, kde každý měsíc, přesně po dávkách nenajdete pomalu nikoho jiného, než naše čokoládové spoluobčany, kteří zde vesele mastí bedny a když jim dojdou peníze, tak přeci dojdou na sociálku, kde jim zase něco dají, ne? Tahle naše rodinka je na tom skoro stejně, protože do práce, to je pro ně skoro cizé slovo, ale teď jsem ještě zapomněl, že pan Horvát vlastně podniká. Sice jsem se nedozvěděl jak, ale má, takovej pocit, že živnostenský úřad nedává IČO na kradení kol. Na konec ještě podotknu, že kdyby jste náhodou nevěděli, jak získat za rok peníze na 4 auta, tak se dojděte zeptat pana Horváta. Ten to zvládá i s dávkama.
Jen doufám, že nám sem nenaserou další, do bytu který se teď zase uvolnil.
Žádné komentáře:
Okomentovat