Brno village, to je pro mě vždycky trága. Nemám rád velkoměsta tipu Brno, Praha atd. Ten mumraj co tam panuje, to není na moje nervy. A nádraží v těchto městech, to je snad úplně nejhorší. Nejen že bezdomovci i přes snahu pořádkových služeb okupují haly a podchody, ale i naši kakaoví spoluobčané se rozcapují nevídaným stylem na všech možných místech. Jen jsem vylezl z vlaku, mazal jsem na šalinu, ale jelikož jsem měl ještě trochu času, než mi pojede osmička do Líšně, dal jsem si před halou jednu plicní svačinku. Za chvilku vylezla asi šestičlenná banda čokoládových bab a začala se o něčem dohadovat. O čem nevím, neumím prasečí řeč =). Jedna držela kelímek asi s kafem a máchala si v tom loupák. Když na sebe začali řvát, chytla amok a šlehla s ním do jednoho auta, které stalo hned před halou, nejspíš čekajíc na někoho pojížděcího. Loupák přistál na jeho střeše, kelímek pod autem a dveře zůstali ohozené hnědým nápojem.
Lidé co seděli v autě se k ničemu radši neměli a ani se jim nedivím, ono je lepší se s touto skupinou lidí nepouštět do žádných debat nebo čehokoli jiného. Prvních pár minut v Brně a hned jeden zážitek, ale to nebylo zdaleka vše.
Brno asi nikdy nezklame tím, že by jste z něj odjeli bez zážitků, nebo alespoň jednoho. Já měl už jeden a další na mě čekal. Ten druhý byl ovšem dost zábavný. Nejdřív mě dojalo, že lístky na 20 minut byli asi zrušeny, nebo já nevím co, prostě jsem je nesehnal a tak jsem si na cestu přes dvě pásma musel koupit jízdenku na 1 hodinu a ne jen na 20 minut, což by mi bohatě stačilo.
Nastoupil jsem do šaliny a zabral místo v zadní části vozu. Sluchátka v uších, hudba naplno… nic platné, stoj vydával zvuky tak hlasité, že jsem neslyšel skoro nic. Hluk a doslova kravál šaliny se však povedlo přehlučit jedné slečně, která u nádraží nastupovala také a ještě v doprovodu dvou mladíku. Bylo patrné, že tito lidé se vrací z nějakého baru, jelikož alkoholový opar se linul vozem jako mlha nad rybníkem. Další známka podnapilosti byla ta, že slečna měla co dělat aby se udržela na vlastních nohách.
Co však dokázala dokonale bylo přehlušení kraválu vozu. Nejdřív jsem se z doslechu dozvěděl, jakou má chuť na sex, jelikož její výkřik „ já bych mrdala i s tanvajákem“ hovořil za vše, pak hlasitá debata na téma ani nevím jaké, najednou mumlala, že jí nebylo rozumět a nakonec jsem byl ještě členem poroty Česko hledá superstar. Je krásné, jak lidi pod vlivem nemají zábran a stejně tak je neměla ani ta slečna. Možná že neměla ani sluch, protože její zpěv odpovídal spíš kvílení, nebo vřískání kočky, když jí šlápnete na ocas =D.
Bohužel o několik stanic dále mi zábava skončila, jelikož vystoupili. Dál už byla cesta docela v klidu. A co z tohoto plyne? Ani vám nevím, ale je jisté, že za 22 korun to bylo dost dobrý divadlo. =D
Žádné komentáře:
Okomentovat