Tak tento týden je vážně za všechny prachy. V takové prekérce jsem se už dlouho nepatlal, ale co se dá dělat, asi to bylo zase potřeba, ale zase na druhou stranu, kdyby si z toho člověk alespoň něco vzal. Nevím kde začít, páč toho bylo vážně mraky. Pondělí...co bylo v pondělí, nevim. Jen rameno, to je to co se mě pořád připomína, ale jinak nic.
Uterý...nevím zda na něj myslet v dobrém, nebo ve zlém...má otevřenost zase někde napáchala pěknou paseku, hold, co už no. Já jsem tlama, otevrená, upřímná, někdy víc, někdy míň...asi se to budu muset odnaučit, páč to dnes už není moderní a přece...musím jít s dobou =)
Středa...to jsem myslel že bude fajn, ale nakonec jsem nevěděl co kde jak proč. Prostě něco mezi beznadějí, zoufalstvím a vztekem. Ale na koho? Na sebe sama a nebo na okolí? To se těžko říká, ale taky píše. Kdo mě zná třeba ví, co a jak...ale abych se sám přiznal, nevím co a jak.
Čtvrtek... Asi mi začíná docházet středa. Možná zbytečně, ale kdyby to tak bylo, asi bych neměl pocit, že to tak je. Začínám uvažovat o svém duševním zdraví a zdravém rozumu, co jsem si chtěl zachovat co nejdéle, ale nějak se to vymklo kontrole a prostě to nešlo. Večer, nebo v noci, myšlenkové pochody, ale ne jen ledajaké. Bylo by na čase jednat. A tak jsem taky udělal. CHYBA. Neměl jsem to dělat, což zjišťuji až v neděli.
Pátek...mám pocit že si to pujdu hodit. Zoufalost a beznaděj, říkejte mi. Ale tak nějak jsem přežil. Kontrola na ORT dopadla tragicky...teda aspoň pro mne, místo ukojení mé touhy po ústupu bolesti budu trpět ještě minimálně měsíc...operace v nedohlednu a ještě musím dát ruku do pohybu, jinak nic nebude. Dvě koňské dávky analgetik, na přežití víkendu...(neděle už zase chcípám, páááč co??? Páááč leje.) a vyhlídky do budoucna skoro žádné. Stav? Zastřelit teď a nebo hned.
Sobota....mazec den. Vstal jsem asi 12:30, což je zázrak, jinak spím tak 2 až 3 hodiny denně. Lépe řečeno, odpadnul jsem jako balvan. Ale paráda. Jdu se psem, ale jen vyvenčit. To se jaksi nepovedlo a vracim se dom za 4 hodiny. Mezi tím jsem prošel Pardubice Jesničánky, kolem letiště, někudy tamtudy jsem se ocitl v Třebosicích, z tama do Dřenic (doufám že to zase nepletu, těhle dědin je to až moc) a z tama na Chrudim...co by se stalo, kdybych se stavil v Děcáku, mrknout na nový barák a podívat se po letech jak se tam maj. Zazvonim a pech, nikde nikdo, až v pondělí. Tak ještě za tepla zpět do PCE. Ale už ne tou oklikou, ale kolem hlavní. Chrudim - Medlešice je udělaná už bůh ví jak dlouho stezka, je na čase jí otestovat. Špendlíky, mňamka, Medlešice - Mikulovice hrušky, vynikající, i přes to olovo od silnice...doma umírám v poloze sedoleh.
Dnes Neděle...probuzení už za světla...takže jako vždy...cca v půl 8, ale to je na mě ještě moc, vstávat se nebude, ale spánek už taky nenastal. První škuby v zádech a rameni, venku všelijak...klouby hlásí že se něco chystá, jako s počasím myslím. Ostatní už se nějak podá. Začínam si vyčítat, co jsem udělal ve čtvrtek a vídím, že co udělám, nikam nevede. Zvažuji návštěvu veteriny...třeba mě utratěj a bude klid =)
Noooo, moudrý s toho rozhodně nebudete, ale můžete přemýšlet =) kdyby jste se teda nudili =)
Žádné komentáře:
Okomentovat